close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

krásný články

malí chlapeček

30. listopadu 2007 v 13:19 | nikush_Qa*
Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky,které sem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť a začala jsem si říkat pro sebe: "Můžu tu čekat věčnost,nic nestíhám,a ješte co všechno musím vyřídit..."
(cč)

Nechtěná smrt

25. října 2007 v 19:49 | Niky
"Proč přestat myslet na tebe nedokážu, proč vkrádáš se do všech mých snů,nevynechává to pár dnů.. Proč? Žádám vysvětlení" napsala jednoho podzimního večera dívka jménem Angela svému tajnému idolu.. Teď už ale tajný nebyl... Věděl, že po něm touží, ale ignoroval to.. Je to jen další poblázněná, naivní a hloupoučká holka, která se do něj zamilovala.. On- Lucius byl idolem hodně dívek. Tak proč by se k nim nemohla přidat také další že? Jenže on nevěděl jak je to s ní vážné. Dny i noci proplakala kvůli tomu, že ho nemůže mít. Nebyla pro něj dobrá.. Byli jen přátelé.. Nic víc.. Doufala,že po té sms se něco změní.. Ale ne.. Ani se neuráčel odepsat. Určitě měl na zábavu něco lepšího, než odepisovat nějaký puberťačce... Přece se nebude namáhat.. Ale kdyby jen tušil.. Kdyby jen tušil, co provedla. Zatímco on si užíval s dívkou jménem Rozárie na diskotéce, Angela v koupelně znovu nejmíň po tísící plakala a řezala se.. Už když ho poznala, týden po tom napsala dopis na rozloučenou, kdyby si "náhodou" přeřízla žílu... Měla ho mezi krabicí nazvanou "Vzpomínky zůstanou", ve které měla fotky svých nejbližších, několik i Luciuse...Vždy před spaním se dívala do jeho krásných tmavě hnědých očí a zblízka zkoumala jeho přenádherné rty, které byly určitě měkké, jemné a při dotyku horké... Matce řekla, že kdyby se s ní někdy něco náhodou stalo, vše co by potřebovala najde v té krabici... Myslela tím ten dopis... Dnes už to ale nevydržela... měla chuť skoncovat se vším.. Ale nemohla... Věděla, že by její nejlepší přítelkyně Milagros nikdy ten čin neodpustila. KDyž se zmyslela na Luciusovými hebkými rty, nechtěně se řízla tak, že prořízla žílu.. Nechtěla.. Byla sama doma.. Byla zesláblá, když najednou uslyšela zvonek..Věděla že kdyby někdo o to hodně stál, šel by dovnitř, protože vždy nechávala otevřeno a její přátelé o tom věděli.. Slyšela hluk, ale její oči už se těžce zavírali.. Nechtěla.. Snažila se krvácení zastavil, ale nemohla.. Byla na to až moc slabá... Najednou se prudce otevřely dveře a ona slaboulinkými mezírkama mezi očnímy víčky viděla, že je to Lucius. "Angelo ne.. " křikl a bez váhání ji vedl ven, kde žádalvšechny procházející aby zavolali sanitku.. Mladý muž zavolal a sanitka už byla na cestě. "Pod postelí... Krabice... " řekla zesláble.. Byla tam pro Luciuse zvláštní obálka. Měla v ní všechny své věci, které měla na světě nějraději.. Včetně svých pocitů... "Ty neumřeš" řekl a po tvářích se mu kutálely hořké slzy.. Kdyby jen věděla, že on ji tak dlouho miluje... Ale už je pozdě. "Miluju Tě" řekla z posledních sil a... Naposledy vydechla.. Naposledy mu řekla, že ho miluje, naposledy cítila jeho jemné ruce na svém těle, naposledy pohlédla do jeho něžných čokoládových očí.. NAPOSLEDY. "Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé" ozval se zoufalý křik Luciuse. Rozléhalo se to v dalších ulicích a dál.. Byla obrovská ozvěna. Na Angelinu bledou tvář dopadaly Luciusovy slzy, mezi kterými jí něžně políbil.. Naposledy.. Když přijela sanitka, položil ji tam a běžel do jejího pokoje.Z pod postele vytáhl krabici, na které byl krásný nápis "Vzpomínky na vždy zůstanou v srdci mým uzamčený" Další slzy se kutálely po jeho tváři.. Otevřel ji a viděl tam spoustu jeho fotek... Dále obálku, s názvem Mami promiŇ a na další bylo : Miluju Tě Luciusi.. Otevřel a roztřesenýma rukama četl: "Drahý Luciusi. Pokud čteš tento dopis, pravděpodovně už nejsem na tomto světě, ale mezi mými blízkými tam nahoře, v nebi. Věř, že mi je tam hezky, i když musím sledovat, jak žiješ dál.. Měl bys vědět, že jsem nikdy svou smrt nechtěla schválně... Milovala jsem Tě... Ale neměla jsem takovou sílu říct ti to do očí.. Bála jsem se, že se mi vysměješ, že budu jen jedna z těch zabouchlejch husiček... Chtěla bych se ti omluvit, kdyby jsi náhodou uronil nějakou slzu kvůli mně.. V obálce jsem ti zanechala věci, které mi byli po celý život tou největší oporou, které jsem milovala.. Bylo to nejkrásnější, co jsem po tobě na světě měla...I když ty jsi mi nikdy nepatřil.. Jen jako kamarád... Ale mé srdce tobě patřilo vždy! Ber to prosím na vědomí... Na posteli najdeš mého plyšáka, medvídkA, s kterým jsem usínala s myšlenkami na tebe... VEzmi si ho prosím... Měj se krásně a žij sekundou... Miluju Tě.Navždy s láskou Angela" Když dočetl, zmohl se jen na jedno. "SobčE! Necháš mě tu jen tak!" křikl do vzduchu, jaky kdyby se tím něco změnilo... Z obálky vysypal všechny věci, které tam byly... Byl tam její prstýnek, náramky, řetízky, A její nejmilejší fotografie, kde byla s Luciusem v objetí a šťastná... Byla opravdu šťastná.. ten den, tu hodinu, tu minutu, tu vteřinu.. Vzal si vše, i medvídka a s mokrými tvářemi, červenýma očima odešel domů.. Lidé na něj koukali jak na blázna, ale jemu to bylo jedno.. Myslel jen na jedno.. Oba byli tak stydliví, že si nedokázali vyznat city.. Tohle se nemuselo stát... Angela na něj nyní jen kouká z nebe a pláče kvůli smutku Luciuse..
zdroj : :.: ZDE :.:

strašně krásná ale smutná povídka.. =(

25. října 2007 v 19:23 | Niky
Byla jedna dívka...A byl jeden chlapec...Bydleli nedaleko od sebe a tak se často vídali na procházce se svými pejsky....Ani jednoho ale nikdy nenapadlo na toho druhého promluvit...
Dívka nikoho neměla...Rodinu,její blizcí všichni do jednoho umřeli při autonehodě..Bydlela se svou tetou,mimochodem s tetou,se kterou už od malička citově strádala a už ji bylo skoro 18.let.Myslela si,že pro ni život nemá smysl...Až do dne,dokud nepotkala JEHO!
Čas plynul a nic se nedělo...Dívce to trhalo srdce,chlapci to trhalo srdce...
Dívka už nemohla dál čekat..Nemohla už bez něho žít.Cítila to...Cítila,že i on ji miluje.Cítila že to vyjde a oni budou moci být konečně spolu..
Vyšla v obvyklou dobu se svým psem ven,aby ho potkala na onom místě,kde se pravidelně setkávali.
Uviděla ho.Zastavila se,naokamžik zaváhala a pustila se za ním.
Podivně se na ní podíval,zarazil se...V dívce hrklo....On se zamračil....Ale ona šla dál...Říkala si,že teď už to nemůže vzdát.
Přišla k němu...Pozdravila ho...On mlčel..Pozdravila ho znovu...Zamračil se na ní a hrubě ji poslal k čertu....Do očí ji vyhrkly slzy.Nehleděl na to,otočil se a už byl pryč...
Dívka se strašně rozplakala a rozběhla se domů.
Doma vzala kus papíru,tužku..A napsala dopis..Dlouhý,plakala..Ale napsala ho tak,aby vyjádřila všechno co cítí a na nic nezapomněla...Dopis dala do obálky,zalepila...
Rozběhla se k jeho domu,dopis hodila do schránky a došla s brekem v očích a pocitem úzkosti domů...
Šla pro lékárničku...Našla nejobsáhlejší plato tabletek,přečetla nápis,aby se ujistila,že to neni žádný vitamín nebo celaskon a šla pro sklenici vody..
Posadila se na postel.Do ruky vzala JEHO fotku,kterou už dlouho vlastnila a rozplakala se.Pomyslela si,že pláče nejspíš naposledy....Poslední pohled věnovala vpíjením se do jeho krásných čokoládových očí,naplnila si 2 hrsti prášků a.....polkla....zapila,lehla si do klubíčka...Už se neprobudí...nikdy...
Druhý den:
Chlapec přijde domů.....Chce vyzvednout poštu a uvidí obálku se svým jménem...
Vezme ji zvědavě do ruky a začte se hned u schránky...Rozpláče se hned při prvních řádcích...
Rozběhne se k jejímu domu.Zazvoní.Otevře teta.Zeptá se ho,co potřebuje...Vyřkne své přání,načež mu žena v slzách v očích oznámí,že dívka zemřela na předávkování prášky...Důvod neznám...
Chlapec se podruhé rozpláče...Důvod zná.....Běží domů,otevře dveře a se slzami v očích vlepí svému jednoveječnému dvojčeti pořádnou facku....Ukáže mu dopis od dívky...Bratr pochopí...Padnou si kolem krku.....Je jim to jasné...V den,kdy šla dívka říct svému milému,co k němu cítí,byl venku zrovna venčit jeho na chlup stejný bratr....

Naděje...

24. října 2007 v 18:07 | Niky
Už hoří všechny čtyři svíčky. Chlapec sedí u stolu s adventním věncem a pozoruje zářící svíce. První svíčka VÍRA povídá: "Já zhasnu. Víra nikde není. Dnes už nikdo nevěří." A zhasla. Po krátké chvíli se ozvala i druhá svíčka LÁSKA: " Já taky zhasnu. Mezi lidmi už není láska. Jsou jen samé války." A zhasla. Poté promluvila třetí svíčka POKOJ" "Ani já už nebudu dále svítit. Všude je jen rámus a nepořádek, nikdo nechce pokoj a klid." A zhasla. Chlapec se smutně dívá na to, jak věnec pomalu zhasíná a po tvářích mu stékají slzy. Všechny tři svíčky se pak podívali na svíci poslední, která stále svítila. "Ty nezhasneš? Proč?" Ona odpověděla. "Ne já nezhasnu, protože jsem NADĚJE. Dokud budu svítit, může vás ode mě někdo zapálit. Dokud máme naději, nemusíme se ničeho bát. Pak budeme mít víru, lásku i pokoj."
 
 

Reklama